Kowloon Walled City

PŘÍBĚH MÍSTA Libor Svoboda

Kowloon Walled City je z urbanistického i sociálního hlediska naprostá ojedinělost a výstřednost. Žádná jiná část dnešního Hong Kongu nevyvolávala tak kontroverzní otázky a rozpačitou identitu jako toto místo, po celou svou historii nárokované jak Čínou, tak Británií, ale ve skutečnosti spravované nikým.

Jaký je jeho příběh? Historie Kowloon Walled City sahá až do 10. století kdy se na tomto místě poloostrova Kowloon nacházejí solná pole a malá vojenská pevnost s posádkou, kontrolující trh se solí. Ve 13. století se pevnost dokonce nakrátko stává hostitelským místem čínského císaře. Zajímavější historie se ale začíná psát až v polovině 19. století, kdy protější ostrov Hong Kong okupují Britové. Pevnost se ve snaze vojenské i kulturní obrany vylepšuje, je obehnána zdí a stává se tak majestátním symbolem císařské síly. Dochované líčení ji popisuje jako mohutnou cca 210 x 120 m velkou pevnost, uzavírající oblast o rozloze 2,5 hektaru. Pevnost má šest pozorovacích věží, čtyři brány, přes sto střílen a tucet děl. V brzké době se vylepšují i stavby uvnitř pevnosti, např. tzv. Yamen - sídlo správce. Koncem 19. století zde žije několik set obyvatel - vojáků a civilistů. Prostor mezi východní branou a pobřežím se proměňuje v rušné tržiště přitahující obchodníky a obyvatele z širokého okolí a do moře je vystavěno majestátní kamenné molo.

Takřka celá druhá polovina 19. století se však nese ve znamení kolísajícího napětí mezi Kowloon Walled City spravované Číňany a britskou správou Hong Kongu. Napětí stupňuje především územní nárokování Britů a také to, že se okolí Kowloon Walled City proměnilo v „hnijící ránu“ s gamblerskými a opiovými salonky či nevěstinci, což vede ke značné popularitě pro obyvatele protějšího Hong Kong Island, kde je hazard zakázán. Pro zákazníky dokonce funguje bezplatný převoz mezi oběma přístavy. Pro cizince, zejména Brity, pak místo představuje spíše výstřední turistickou atrakci.

I po rozšíření britské správy o tzv. New Territories včetně poloostrova Kowloon si Walled City snaží s podporou Číny uchovat svou autonomii. Pro Brity to znamená, jak sami věří, pouze dočasnou obtíž. Následné tahanice, které ústí až v neoficiální invazi do Walled City, způsobí, že začátkem 20. století většina obyvatel místo opouští, to pustne a ani Britové zde v obavě o čínskou reakci nesnaží příliš investovat. Funguje tu nicméně například starobinec a chudobinec a protestanská církev využívá bývalé úřední budovy jako školu a charitu. Kowloon Walled City se stává místem, kde se zastavil čas, kouskem staré Číny. Nehledě na proměny v okolí, Walled City zůstává uzavřené a spousta z jeho šedesáti domů je v ruinách. V roce 1933 vláda Hong Kongu přikazuje z hygienických důvodů srovnat místo se zemí, kompenzovat čtyři stovky místních squatterů a proměnit místo v letovisko. I přes protesty z Čínské strany evakuace nakonec probíhá a do roku 1940 je zdemolováno takřka vše kromě školy a budovy Yamen, používané jako domu pro seniory.

Další plány nicméně přerušuje druhá světová válka, kdy je v průběhu japonské okupace zlikvidován poslední kousek původní identity města – jeho zeď. Kámen Japonci použijí na stavbu blízkého letiště Kai Tak.

Čína si ani tehdy nepřestává místo nárokovat, což se projevuje hned po válce, kdy sem proudí množství uprchlíků považujících enklávu za určitou garanci Číny. Roku 1947 se zde nachází již dva tisíce squatterů. Britská správa Hong Kongu se ve snaze jednat dříve, než se situace vymkne z rukou, pokouší usedlíky vyhnat. Po velkých nepokojích a selháních v jednání s čínskou stranou Britové k uklidnění situace vystěhovávání zastavují a dávají od místa ruce pryč.

To vede k obratu a následnému „rozkvětu“ města, které se proměňuje v „žumpu zločinnosti“, tedy obdobně jako vypadalo jeho okolí před půl stoletím. Odpovědnost za stav místa nyní nechce přebrat ani britská, ani čínská strana. O podmínkách ve Walled City vypovídají i vzpomínky pamětníků, podle kterých se úzkými uličkami pro množství narkomanů v podroušeném stavu někdy prý nedalo ani projít.

Kolem roku 1963 dochází ze strany úřadů k opětovnému pokusu srovnat místo se zemí. Pro velmi silný odpor, podporovaný navíc čínskou stranou k demolici nedochází. Navíc se ustanovuje místní asociace ke zlepšení hygienických podmínek. V následujících desetiletích zde působí několik jednotlivců a organizací, nabízející oficiální pomoc pro narkomany. Ani několik set policejních zátahů a zatčení však nezastavuje obchod s narkotiky a další spojité problémy, neboť se situace vždy navrací do stejného stavu. Početné hlídky uvnitř města navíc včas informují o blížící se policii. V tisku z roku 1968 se objevuje zpráva, že v Kowlloon Walled City, centru hříchu Hong Kongu, se počet narkomanů odhaduje na 5 tisíc.
Vedle toho nález dvou starých děl uprostřed města v roce 1970 opět podněcuje ojedinělé projevy volající po čínském nároku na Kowloon Walled City uprostřed Brity spravovaného území.

Důležité ovšem je, jak se místo měnilo po urbanistické stránce. Jako de facto autonomní oblast spravovaná nikým, znamenal neustálý příliv obyvatel neorganizovanou, či spíše chaotickou výstavbu a přístavby dalších a dalších pater - vše ovšem na omezené ploše původní pevnosti, tedy 2,5 hektaru. Kolem roku 1971 se odhaduje počet obyvatel na 10 000, kteří žijí v asi 2000 bytech. Neoficiální odhady byly ještě vyšší.
V 80. letech se odhady počtu obyvatel pohybují kolem 35 000, objevuje se dokonce neoficiální číslo 50 000. Kowloon Walled City se stává jedním z míst s nejvyšší hustotou obyvatel na světě. Pro srovnání – zatímco Praha má cca 2600 obyvatel na km2, Hong Kong 6300 na km2, a Bombaj odhadem 22 000 obyvatel na km2, Kowloon Walled City i v případě nižšího odhadu překračuje číslo jednoho obyvatele na metr čtvereční. Na jeho ploše zhruba 210 x 120 m by tak hustota obyvatel v ekvivalentu dosahovala 1,3 milionu obyvatel na km2.
Ve městě funguje na devět set továren, restaurací a obchodů. Mnoho lidí zde pracuje jako nekvalifikovaná pracovní síla. Velmi populární jsou desítky ordinací zubních lékařů bez kvalifikace.
Hmota samotného města sestává ze stovek budov a přístaveb, propletených koridory úzkých temných uliček a schodišť. Město lze údajně přejít skrz na skrz pouze horními patry, aniž by se člověk dotknul země. Ve městě je jen několik oficiálních zdrojů pitné vody, většina energií se nelegálně přivádí zvenku. Dokonce zde částečně funguje i roznos pošty. Správu města ovládají mafie známé jako Triády. Pozoruhodné je, že mezi deseti až čtrnácti patrovými budovami se uprostřed masy stále krčí komplex původních historických budov Yamenu coby srdce temného Kowloon Walled City.

Situace se začíná měnit poté, co oficiální vztahy mezi Británií a Čínou pookřávají a začíná tvrdší boj proti místní zločinnosti. Za jediný rok 1974 zde probíhá na tři a půl tisíce policejních zásahů vedoucí k dva a půl tisíce zatčení. Zabaveno je asi 220 kg heroinu a skoro 2 tuny opia. Většina obyvatel nicméně takové změny vítá. Především mladší generace touží po lepším a bezpečnějším prostředí.

V roce 1983 je výše kriminality na stejné úrovni jako v ostatních částech Kowloonu a organizovaný zločin již přestává být hlavním problémem Kowloon Walled City. Úřady začínají zaujímat poněkud odlišný způsob intervence – postupné a nedrastické změny. Zlepšují se hygienické podmínky, do tmavých uliček, kam nedosáhne denní světlo, se instaluje osvětlení.

Striktně se však dává pozor na omezení výšky rostoucích staveb, neboť se stávají hrozbou pro pouhé půl kilometru vzdálené letiště Kai Taik, jehož letecký koridor vede přímo nad střechami Kowloon Walled City. Samotné letiště je pro obtížný manévr přistávání navíc označeno jako šesté nejnebezpečnější na světě.

Situace kolem dohody o navrácení Hong Kongu zpět Číně zavdává v roce 1984 k nové diskuzi co s tímto problematickým místem. V roce 1987 britská vláda vydává prohlášení o plánované demolici Kowloon Walled City a kompenzaci jeho obyvatel a Čínská strana vzápětí vydává souhlasné stanovisko. V březnu 1993 začíná demolice, která končí následný rok. Vláda vyplácí kompenzace ve výši 350 miliónů amerických dolarů místním obyvatelům a firmám. V roce 1995 je na místě otevřen Kowloon Walled City Park.
Bizarní je, že z Kowloon Walled City zůstává opět zachováno pouze jeho srdce – komplex nejstarších budov Yamen. Místo, které za svou historii několikrát obrostlo intenzivní zástavbou připomínající vertikální slum.
Kowloon Walled City se stalo inspirací pro řadu literárních děl (např. cyberpunku) a místem natáčení několika filmů. Místo prozkoumala japonská a posléze i německá výprava z čehož vznikl filmový dokument. Ian Lambot a fotograf Greg Girard po pětiletém průzkumu vydali v roce 1999 publikaci City of Darkness: Life In Kowloon Walled City (v reedici vyšlo znovu roku 2014), obsahující množství hodnotných fotografií a rozhovorů z místními obyvateli.

Kowloon Walled City je zajímavé tím, že přestože se jednalo z mnoha hledisek o prototyp problémového místa, jistým způsobem bylo vyhledávaným útočištěm přinášející výhody pro různé typy obyvatel. Na rozdíl od klasických slumů představovalo vcelku velkou výrobní sílu, užívající výhody ilegality. Skladba a do jisté míry i majetková diferenciace jeho obyvatel byla dosti pestrá, většina z nich přes den místo opouštěla a docházela do zaměstnání. Životní prostor jednotlivých obyvatel byl sice minimální, často sdílený, ale i tak byl o zdejší bydlení neustálý zájem především kvůli nízkému nájmu (v přepočtu kolem čtyř amerických dolarů na měsíc). Uprostřed města bylo kupříkladu možné nalézt i školku či kostel. Z rozhovorů I. Lambota a G. Girarda s místními obyvateli těsně před demolicí města vyplývá, že lidé, kteří zde mnohdy strávili dlouhou část svého života, toto místo nakonec opouštěli neradi, či na něj, jako místo svého mládí, vzpomínají v dobrém. Kowloon Walled City bylo sice bizarní, navenek chaotické, neslučitelné s žádnými urbanistickými představami o kvalitním prostoru a problematické taktéž hlediska z hygienických norem, ale v kontextu podmínek mohlo být pro své obyvatele ideálním městem.

 

Publikováno 2014, Foto: různé zdroje, archiv autora

Literatura: Ian Lambot, Greg Girard: City of Darkness: Life In Kowloon Walled City, Watermark 1999.


Hmota samotného města sestávala ze stovek budov a přístaveb, propletených koridory úzkých temných uliček.