Krajina tradiční a historická

Krajina spotřební 2/3 Libor Svoboda

Mění se rovněž vztah k minulosti a budoucnosti. S rozmachem konzumní společnosti je osvobozující pocit z rozpadu tradičního světa střídán pocitem úzkosti a zneklidnění. Nejistotou z budoucnosti, ale i vystrašeností z každodenního života a ze společnosti. Jednou z příčin těchto obav je možné spatřovat právě ve vymizení jakýchkoliv tradičních rámců znamenající jistou oporu, protože ty jsou nyní nahrazeny principem módy a konzumu.

Zdá se, že náhled na čas a vnímání sebe sama (jak individuálního jedince, tak celé společnosti) v pojetí času je opravdu základním kamenem k chápání celé řady souvislostí a proměn ve společnosti. Sébastien Charles toto vnímání času v minulosti abstrahuje takto: „Starověk chápal dějiny cyklicky. Úpadek a zlé časy považoval za bytostnou součást kola štěstěny a jejich příchod vnímal jako nevyhnutelný. Pro křesťanský svět byla přítomnost, prosvětlená dvěma majáky – vyhnáním z ráje a posledním soudem, nepodstatná a přechodná. V moderní době došlo ke zvratu v chápání časovosti. Nicméně ke starosti o přítomnost, která by byla středem zájmu každého jednotlivce, se moderní doba nevrátila. Obrátila vnímání časovosti naruby a příslib štěstí a konce veškerého utrpení situovala do budoucnosti, nikoliv do minulosti.“[1]

Specifické chápání minulosti, současnosti i budoucnosti, je tedy jedním ze základních pilířů určující charakter té které společnosti. Současná neustálá proměna a vytváření nového ovšem neznamená odtržení od minulosti, jak se o to snažila raná moderní doba. Premoderní prvky, které se moderní doba snažila vymýtit, jsou naopak znovu objevovány, uchopovány, proměňovány a včleňovány do nového hypermoderního rámce. Nacházejí se pro ně využití v nových souvislostech principů trhu, konzumu a individuality.

Může se jednat jak o ochranu architektonických památek, nyní ovšem sloužících turismu, znovuobjevování tradičních postupů, výroby či životního stylu, sběratelství nebo odvolávání se na historii některé prodejní značky. Projevuje se tendence k uchovávání a „muzeování“ všeho a idealizování si minulosti ve smyslu “vzpomínkové turistiky”.

Místa spojená s historií jsou oprašována a zušlechťována a vedle pozůstatků historického svědectví se především stávají turistickými magnety. Jejich původní a dnes již neupotřebitelný význam byl nahrazen a místa se stala spíše historickými kulisami. Někdejší živá bezprostřednost ale i syrovost zmizela a na její místo jsou vysázeny koberce trávníků či rozlity plochy parkovišť, v blízkosti vyrůstají hotely, občerstvení a atrakce pro návštěvníky. Místa, domy i celá města (a centrum Prahy je toho dobrým příkladem) na sebe berou podobu jistého archetypu a v duchu turistického ruchu dále prohlubují svůj exkluzivní mysticismus, marketing genia loci, někdy jdoucí za přirozenou spojitost s historickou realitou.

Tradice, která dříve působila jako instituce usměrňující fungování celé společnosti a byla předlohou určenou k napodobení, má dnes už spíše jen estetickou, dekorační a emocionální hodnotu. Stala se módním předmětem, produktem spotřeby.[2]

 

[1] LIPOVETSKY, Gilles – CHARLES, Sébastien, 2013. Hypermoderní doba. Od požitku k úzkosti. Praha: Nakladatelství Prostor. EAN: 9788072602834, ISBN: 978-80-7260-283-4.

[2] Farmářské trhy s regionálními potravinami či domácí výrobou se znovu stávají běžnou součástí velkých měst a zajímavou alternativou k zažitým nákupním zvykům. Hodnotnému zboží často ovšem odpovídá i jejich hodnotná cena.

[FOTO] Odraz dávné doby živého města bez houfů turistů, kde městské dominanty plnily svůj původní účel. Historické veduty nám zprostředkovávají obraz minulosti bez příkras dnešní doby. Avšak i ony vznikaly více či méně jako umělecké a prodejní artefakty, proto hranice mezi objektivní popisností a romantizujícím výjevem je mezi jednotlivými díly a autory nestejná.
Tzv. Sadelerův prospekt (výřez). Johannes Wechter podle Filipa van den Bosche, publikace Aegidius Sadeler, 1606. Muzeum hlavního města Prahy / Metropolitan Museum of Art, New York. Zdroj: https://metmuseum.org/collection/the-collection-online/search/372089

19/11/2016, © Libor Svoboda (Proměny prostředí v souvislosti s proměnami ve společnosti. Idealizace města. FUD UJEP 2016)

Premoderní prvky nacházejí využití v nových souvislostech principů trhu, konzumu a individuality. Tradice se stala módním předmětem, produktem spotřeby.